Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další One man projekt, který do sebe šroubuje progresivní metal a djent. Tentokráte z ruského Petrohradu. Zajímavý je hned několika odlišnostmi. Jednou z nich je koncepčnost alba, kdy je každá skladba obestavěna mluveným textem, který si autor propůjčuje, a takovým slovům se snaží dodávat hudební složku.
Za celým projektem stojí Alexander Valitov, multiinstrumentalista, jenž pod značkou WALKING ACROSS JUPITER vydává kytarovou hudbu a pod svým civilním jménem pak soundtrackově laděnou atmosféru, co je povětšinou kytar prostá. Společným jmenovatelem je tu ale schopnost budovat atmosféru, zabývat se vzájemným napětím jednotlivých motivů a skládat je do epických tvarů.
Alexander Valitov má hlavní výhodu v tom, že dokáže do svých skladeb procpat nosné melodické linky tak, aby zněly současně. Právě schopnost kombinování kvalitně zaranžovaných melodických kytar a djentového riffování dělá z WALKING ACROSS JUPITER projekt, který může mít ambici přerůst hranici Ruské federace.
Valitov se často snaží proplétat klasické kytarové progresivní prvky a metalovou modernu. Do tapovaných kytar na pozadí vsadí dominantní epickou linku, která jakoby vypadla z učebnice „Jak udělat romantické kytarové sólo“ a následně celou kompozici popohání riffovými závody. Současně je znát cit pro dynamiku skladeb, jenž se promítá hlavně do chvil, kdy dochází ke zmíněné integraci mluveného slova. V tomto ohledu se daří do písniček velmi vkusně propašovat elektroniku nebo orchestrální fragmenty, které dobarvují celek, aniž by na sebe příliš upoutávaly pozornost. Pokud jste tedy fanoušci projektů, jaké mají například JAKUB ZYTECKI nebo JAKUB TIRCO, tak tady je jeden další do sbírky.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.